mytí výloh

Děti svýma ručkama upatlají všelicos. S tím už ale počítáme.

Dcera…

Dcera Anička měla nedávno narozeniny. Její páté, takže to znamenalo velké přípravy na tuto událost. Oslavu jsme naplánovali u nás doma a měla se sejít celá naše rodina, a že nás není málo. Když jsem uvažovala nad dortem, zda udělat nebo koupit, řekla jsem si, že to prvně zkusím a pak se uvidí. Udělala jsem si tedy jeden cvičně. Anička má moc ráda čokoládu, takže volba byla jasná, jaká bude základní ingredience. Zvolila jsem něco na způsob sachru. Cvičný dort jsem zkoušela s dostatečným předstihem, asi dva týdny dopředu, takže jsem měla čas vyladit nedostatky. Sladké totiž běžně nepeču, tak jsem byla sama zvědavá, co mi vznikne. Kmitala jsem jako fretka a vše vycházelo jako po másle. Měla jsem radost. Dort se povedl a byl moc dobrý. Dala jsem samozřejmě ochutnat jak manželovi, tak naší oslavenkyni, abych zjistila, zda jim toto vyhovuje. Oba byli nadšení a chtěli celý dort ihned spráskat. To jsem jim však nedovolila. Možná jsem udělala chybu.

 

Ráno…

Ráno si Anička přivstala, že má hlad. Tahala nás s manželem z postele, ale bezvýsledně. Vůbec se nám nechtělo. Vždyť byla neděle šest ráno! Tak se dcerka rozhodla obsloužit sama. V lednici objevila ten dort. No jistě, co lepšího na snídani by mohlo být? Pro lžičku se jí chodit nechtělo, tak se do toho pustila rukama. Po chvíli zjistila, že snědla téměř všechno. Tak to zabalila a vrátila dort do lednice. Bohužel si ruce neumyla, takže dohmatala vše okolo. A vzhledem k tomu, že bylo ještě přítmí, tak se držela podél stěn a dveří, aby do něčeho nevrazila nebo nezakopla. A šla si ještě lehnout. Když jsme se s manželem probrali a vešli do kuchyně, nestačili jsme se divit vlastním očím. Vybuchla tu snad bomba? Bílé stěny byly dopatlané od čokolády. Stejně tak lednice, parapety a prosklené dveře. V pokojíčku jsme našli spokojenou Aničku, jak si krásně pochrupkává. Pusa a ruce špinavé, čokoláda se pěkně otiskla i v peřinách. Ale byla spokojená.

 

Bylo…

Bylo jasné, co mě a manžela v onen sváteční den čeká: mytí, líčení a praní. Nejdříve jsme omyli dítě a pak se vrhli na vše ostatní. Byli jsme tehdy rádi, že stěny v kuchyni máme bílé, a že tedy nemusíme míchat speciálně barvu. Stejně bychom se asi do odstínu netrefili. Ze skel i ledničky jsem čokoládu dostala, bohužel skla zůstala jaksi flekatá. Když se člověk na to zaměřil, všiml si toho. Manžela napadlo, že když už má přijít ta velká návštěva, tak že si na okna a koberce najmeme úklidovou firmu a dáme to před oslavou do pucu. Tak jo, horší ale bylo najít někoho spolehlivého. Už jsem doma jednu měli, a rozhodně jsme nebyli nadšení. Byly to naprosto vyhozené peníze. Porozhlédli jsme se tedy po recenzích na internetu a vybrali jsme jednu, na které jsme se s manželem shodli.

Byla to společnost Praha mytí výloh. Manžel jim hned v pondělí zavolal a domluvili se na další týden, hned zkraje. Pracovníci přišli, jak měli a konečně jsem měla pocit, že cena za odvedenou práci je přiměřená. Dost se nadřeli, jelikož zejména koberce jsme dlouho nečistili, ale výsledek stál za to. Okna leštili takzvaným trikem suchého leštění, kdy nepoužívali vůbec leštidlo. A ono jim to, světe div se, fungovalo. S touto firmou jsme byli moc spokojení a víme, na koho se pro příště můžeme zase obrátit. A SERVIS LIPKA, s. r. o.

Related Post

Leave a comment

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *